Asi není potÅ™eba říkat, že každý sport má své fanouÅ¡ky. V rámci jednotlivých sportů jej pak mají i jednotlivé kluby Äi sportovci. Tito pak chodí přímo na soutěže, nebo se na nÄ› alespoň dívají na televizi, kde běží v přímém pÅ™enosu. A to se zdá dobré. Je vÅ¡ak otázkou, zda je fandÄ›ní skuteÄnÄ› tak užiteÄné, jak se nám snaží nÄ›kteří namluvit.

 

 

Samozřejmě není pochyb o tom, že fanoušci umí vytvořit atmosféru a vyburcovat závodníka k vyšším výkonům. Avšak v některých případech o tom lze poněkud pochybovat. Vidět to můžeme například u sportů, kde je nutné zachovávat během soutěže ticho, abychom sportovce nerušili, jako je například tenis, případně třeba u dostihů, kde žokejové fandění neslyší a koním je v podstatě jedno.

 

Také nelze nezmínit nejrůznÄ›jší incidenty, ke kterým zásluhou fanouÅ¡ků doÅ¡lo. Například u nÄ›kterých fotbalových klubů je z obavy z násilností doprovází policie. Případy, kdy byla například na hÅ™iÅ¡ti odpálena pyrotechnika, nebo tam byla vhozena láhev, není také vzácné. Zdaleka nejÄastÄ›ji se vÅ¡ak jedná o napadení jedné skupiny fanouÅ¡ků jinými, pÅ™iÄemž mnohdy dochází i k vážným zranÄ›ním.

 

 

Je tedy otázkou, proÄ vlastnÄ› sportovní kluby a sdružení fandÄ›ní vlastnÄ› podporují. A odpovÄ›Ä je jednoduchá: protože právÄ› na fanouÅ¡cích vydÄ›lávají peníze. Možná se to bude zdát cynické, avÅ¡ak je to tak. Naprostá vÄ›tÅ¡ina příjmů klubů pochází z prodeje lístků, případnÄ› nejrůznÄ›jších klubových pÅ™edmÄ›tů.

 

V podstatÄ› je tomu tedy tak, že sporty jsou na svých fanouÅ¡cích doslova závislé. To je také důvod, proÄ ty ménÄ› populární mají ménÄ› penÄ›z, a proÄ se jednotliví sportovci snaží sami sebe propagovat. VÄ›dí totiž moc dobÅ™e, že jsou to právÄ› jejich příznivci, kdo je platí.

 

SamozÅ™ejmÄ›, existují sponzoÅ™i. OvÅ¡em ti jsou opÄ›t ochotni dát peníze pouze tÄ›m klubům, které mají hodnÄ› fanouÅ¡ků. Jen tak totiž bude mít jejich sponzoring, což je v podstatÄ› také urÄitá forma propagace, nejvÄ›tší dosah. Bez fanouÅ¡ků se tedy žádný sport neobejde.